Básnička o osamělosti
Sedím tu sama přátele nemám schoulená v koutku jak ježek v klubku.
Sedím tu sama na chladné zemi, z očí mi tečou stále víc slzy,
Sedím a čekám na někoho, kdo pomůže mi z trápení?
Kdo natáhne svou ruku?
Kdo obejme mě tak, že jeho srdce uslyším bít?
Potichu vyčkávám, zda hlas něčí uslyším,
však stále nic... a náhle, něco se ozvalo:
''Kdo pomůže mi z trápení?
Kdo natáhne svou ruku?
Kdo obejme mě tak, že jeho srdce uslyším bít?''
Teď svitla malá naděje, ta však se v slzy mění,
nikdo ke mě nemluvil. Jen ozvěnu svou slyším.
Vražedný spád to nabírá,
už není síla bojovat, už není síla vyčkávat....
Komentáře
Přehled komentářů
Ste kundy vymrdaný co?? Náhodou je to krásný a pravdivý...bohužel.:-(
smutné
(monýýsek, 4. 1. 2011 23:05)